Bývalo frajeřinkou pocucávat v puse párátko či kousek zelené trávy, který vždy trčel ven. Jako mladí jsme to také dělávali a teprve až později jsem zjistil, jak důležitou věc jsme pro své zdraví dělali. Kromě toho vytržená travina a její hráškově zelený stvol chutnal při cucání moc dobře. Skoro podobně jako mladý hrášek. Za čas se musel stvol vyměnit a tahle zábava trvala po celou dobu našich výletů do přírody. Těch oblíbených travin bylo několik.
Když jsem si prostudoval literaturu, zjistil jsem kolik důležitých látek trávy obsahují. Protože rád čtu knihy o historii, i tam jsem našel zmínky. Asi nejznámější travinou spíše obilninou je ječmen a u něj je nejlépe pro představu vycházet. Složení jsou podobná, avšak králem asi vždy bude zelený ječmen, nejlépe z jara na poli utržený…
Ječmen obsahuje celou škálu biologicky aktivních látek. Avšak jakákoli z kontextu vytržená účinná látka nebo hodnota jedné mikro- či makroživiny nevypovídá o celkovém přínosu zelených potravin. Důležitá je totiž celková souhra všech látek, nikoliv údaje o hodnotách několika aktuálně módních složek. Ječmen není sbírkou namátkově poskládaných látek. Je dokonalým, přírodou sladěným orchestrem.
Můžeme si jej vypěstovat zjara na zahrádce či v květináči, nebo pokud není čas, koupit nápoj hotový. O hodnotě nápoje rozhoduje nejen složení, ale i forma zpracování. Produkt by měl být zpracováván natolik šetrně, aby obsahoval široké spektrum živých enzymů.